V Praze 12. 12. 2016

Milý Ježíšku,
hned zkraje tě moc zdravím a omlouvám se, že jsem tak dlouho nepsala. Spoléhám na to, že jsi zvyklý na nárazové akce. Vlastně buď rád. Ostatní z mého okolí takové štěstí nemají. Píšu jim dost často, i když po nich nic nechci. No, nechci…

Tykám ti a vlastně nevím, jestli smím? Tyká ti každý a já jsem navíc žena, tak předpokládám, že jsem ti to kdysi nabídla. A ty jsi přijal. Ani si nevzpomínám, čím jsme si připili? Červené, tipla bych si.

Jsem velká a vím, že mi nic nepřineseš. Jsem dokonce tak velká, že vím, že na mě nic neseženeš. Kabelky a voňavky mi ale jsou! (To jen kdybych se mýlila.) Stejně mi nikdy nešlo do hlavy, jak bys to dělal? Když jsem o tom ještě nedumala (nebo naopak dumala moc), vyšla jsem z toho jako zlobivá holčička. Jedna plyšová liška a sáně dohromady se ségrou?! Promiň, ale ještě dlouho jsem si to dávala za vinu. Netušila jsem, že jsem dostala také uhlí do kůlny, bojler a tátovy rumy. Neboj, už jsem se z toho vylízala. Užívám si a ráda slavím tvoje narozeniny. Ale tak nějak světsky. Nechávám si umýt okna (to je dobrý, viď?), naplňuji lednici, peču cukroví a úplně normálně kupuju dárky. Zabalím je, převážu a na vybrané z nich napíšu Vendula. Jediné překvapení tak pro mne bývá dálniční známka. Je pokaždé úplně jiná! Díky.

Moje dcera na tom byla (a stále je) s dárky podstatně lépe. Děkovala ti do okna (i za měkké dárky) tak uctivě, poctivě a nadšeně, že bych to chtěla jednou zažít. Slyšet ji říkat „děkuju ti maminko, maminečko!“ a vidět jak při tom k sobě tiskne roční předplatné na MHD nebo útržek složenky za telefon. Tak to bych si přála… (Nevím, jestli používáš emotikony, ale tady bych s gustem klikla na zasněného smajlíka.) Nejsem tak zabedněná a vím, že o Vánocích nejde jen o množství dárků, ale o jejich kvalitu. Legrace! Jde hlavně a především o to, jak si je užít. Začínám být nostalgická. Já si vůbec nepamatuji, co jsme jako děti, celý Štědrý den dělaly. Snad jediné, co mi utkvělo v paměti je, jak máma nervózně kmitala až do rozsvícení elektrických svíček. Víš, že jsme doma vůbec nezapalovali normální svíčky? Bože, jak jsme mohli žít? A když svoji vzpomínku dotáhnu dokonce, myslím si, že ji celé ty tvoje Vánoce upřímně štvaly. Sváteční černobílou pohádku prospala, pak si dala porci studeného kapra v trojobalu a šla si znovu lehnout.

To já bývám odpočatá. Uklízím průběžně celý rok, tak se rozhodně nic nestane, když na Štědrý den nebudu mít přebraný šuplík s otvíráky. Jestli mi nevěříš, tak klidně letos nenechám umýt okna! Stromek máme ozdobený už od svátku kolegy Mikuláše a na štědrovečerní jídlo chodíme ke tchyni. Pár let jsem se vztekala, že taky umím bramborový salát, ale už jsem to vzdala. Vyhovuje mi čistá pracovní deska. Zašpiní jí obvykle jen slavnostní kroužek od lahve s vínem. Místo příprav večeře chodíme na procházku s přáteli. Dáme si drobné dárky a svařák do kelímku. Myslíš, že je to tak v pořádku? Moc vína? Žádné strachy do večera to pokaždé rozchodím.

Chtěla bych tě poprosit, jestli bys nevyřídil ostatním, že fakt nemusí být všechno dokonalé. Stačí, když se domov trochu třpytí, svítí a voní. Doufám, že ti jednou napíše moje dcera a bude ti vyprávět o svých šťastných a štědrých Štědrých dnech. Nebo jí to nenápadně připomeň.

Je to divné, žádám tě a přitom nevěřím, že existuješ. Ale když můžu nosit svetr se sobem, je možné všechno.

Tak hezké svátky!

Vendula

P.S. Prstýnek, kabelka, krém, voňavka, hodinky, podprsenka, knížky.